Byl jsem požádán, abych pro Gamebrand.cz psal pravidelně nepravidelné blogy. Ne že by možností nebylo dost, např. Blizzard se nějaký ten pátek koupe v obrovském skandálu sexuálního obtěžování, a ne a ne najít schody ven, spíš každým dnem nachází nové dno. Na téma nedostatek grafických karet, procesorů, RAM, a dalších komponent bylo napsáno nespočet článků a další takový by už jen byl plivnutím do moře. Člověk si tak nějak říká, že s věcmi okolo her to horší už být nemůže. A hle, člověku do toho hodí vidle válka. A spojitost s hrami?
Člověk může stokrát hrát různé strategie, v nichž se do jisté míry naučí plánování bitev a války jako takové, a nakonec vždycky zvítězí. Člověk může mít stovky hodin v bojových simulacích Operace Flashpoint, střílet nácky v Call of Duty, znát každý weakspot tanků ve War Thunder... Ale když zaklepe na dveře skutečná válka pár set kilometrů od domova, všechno tohle vezme za své.
Člověk začne přemýšlet trochu jinak, protože k čemu mu budou tyhle znalosti, které ve skutečném světě, možná budou zcela k ničemu. Jako táta od rodiny začnete přemýšlet ve zcela jiných obrysech, byť nabušen znalostmi z her, válčit se vám moc nechce. Spíš než raid ve WoW začnete řešit, kam byste se schovali, kdyby nedej bože někdo zmáčkl to červené tlačítko, nebo se vám jak v '68 začly pod okny prohánět ruské tanky? Má člověk dost zásob pro 4člennou rodinu? Má chystat evakuační zavazadlo teď, nebo až rusové začnou klepat na slovenskou bránu? Zvládl by do ruky vzít pušku, a poslat pár nepřátel popovídat si s Bohem o tom, že jejich činy nejsou zrovna košér?
Najednou se po více než třiceti letech prakticky bezstarostného žití proberete a zjistíte, že válka odehrávající se za humny není zas úplně taková prdel, jak se hry, byť ne na plnou hubu, snaží naznačit. Tady máte jen jeden život. Ve válce umírají lidé, skuteční lidé. A co hůř, děti. Ty se ve hrách pro jistotu neobjeví vůbec. Jako táta dvou malých špuntů si ani nechcete představit, že do polní nemocnice nesete vlastní dítě, a prostě to nestihnete. Pokud jste hráli Call of Duty: Modern Warfare 2 a kontroverzní misi No Russian, dovedete si do jisté míry udělat obrázek o tom, jaké to je, když umírají civilisté. Ale ani to vás nepřipraví na skutečné utrpení, které my si zatím nemusíme odžít.
Výše zmíněné vás hry nenaučí, tím si člověk musí projít. A nechcete si tím projít, to mi věřte. Psychika dostává na zadek, byť se snažíte na sobě nedávat nic najevo. A tak radši dál hrajete vaše oblíbené hry a tiše se modlíte k Bohu (na kterého stejně nevěříte), aby ti nahoře dostali rozum a stříeli po sobě tak maximálně v Battlefieldu.
Ale abych nebyl tak negativní, sankce vůči Rusku budou mít jeden pozitivní dopad na hry. Tedy pokud Herr Putin odstřihne běžné rusy od veřejného internetu, hry budou mávnutím kouzelného proutku zbaveny obrovského množství cheaterů. WoW bude konečně bez ruských premade skupin, které spoléhají na taktiku "nas mnogo," Counter-Strike se zbaví zázračných střelců s aimboty a wallhacky, kterým by i leckterý profesionální voják mohl závidět. Ale člověk si konečně po dlouhé době zahraje tak nějak normálně, bez frustrace, že na druhé straně stojí někdo s nefér výhodou.
Válka nemá vítězů, jen poražených. Doufejme tedy, že z toho vyjdeme živí a budeme se moct i nadále věnovat tomu, co nás baví. Hrám, sběratelství, rodině.